Čertík pudlík Vikki

Rozloučili jsme se po patnácti letech s naším středním pudlíkem Tobiáškem a bylo nám moc smutno. Tak moc smutno, že se celá naše osamělá smečka (3 dospěláci) rozhodla, že už nikdy... Už nikdy nechceme znovu to smutné loučení ! Zvykneme si, třeba budeme mít více volného času a nebudeme tak vázáni.

Jenže uplynulo pár dnů a týdnů a my jsme všude slyšeli ťapot paciček, zakňourání a já jsem ráno před odchodem do práce hledala vodítko, abych mohla s Tobiáškem na ranní venčení.

Uběhly tři měsíce a v mé kanceláři se ozval telefon. Volal manžel. " Je tady strašně smutno, tak jsme s Lukym rozhodli, že se pojedeme podívat naprosto nezávazně na štěňátka černých trpaslíků do Bruzovic. Pojedeš s námi ?" Chvíli jsem lapala po dechu, ale pak jsem si řekla, že když nezávazně, proč ne.

Paní Valečková, chovatelka a majitelka psí maminky, donesla dva nepopsatelně krásné čertíky. Tobíček byl apricot, ale takhle malé černé pudlíky jsem viděla prvně v životě. Jednoho z nich mi dala paní Valečková do náruče a bylo po naprosto nezávazné podívané. Byl můj, ne, já jsem byla jeho. Omotal si nás kolem pacičky hned při prvním setkání.

A rozhodně nelitujeme. Už se nám to nezdá, že slyšíme ťapat pacičky Vikouškovy. Je to naše zlatíčko, sluníčko, čertíček, drahoušek. Někdy trošku pozlobí, ale to nic nemění na tom, jak moc ho máme rádi.

Nemohu se nezmínit o dvou "tetách" ze salonu BEA v Havířově, které nám daly kontakt na chovatelku, a které se teď o našeho neposedu starají (jako po mnoho let o Tobiáška), aby byl krásně upravený, jak se na pudlíka sluší a patří. Moc jim za to děkujeme.

Dovolím si jednu radu pro ty, kteří opravdu za žadných okolností pejska nechtějí. Nejezděte se nikdy "pouze nezávazně" koukat na štěňátka - neodoláte ! Ale to bude asi dobře. Najdete věrného kamaráda.