Končí psí skotačení
Jsem pejskař, takřka po celý můj manželský život byli psi mými věrnými společníky. Plně jsem si uvědomoval, že kolem nás je dost lidí, kteří naopak psy rádi nemají, bojí se jich a mnohdy i oprávněně kritizují chování jejich páníčků (pes je obrazem svého pána). Mám tím na mysli např. neuklízení psích exkrementů (přičemž dnes už na každém rohu narazíte na koše se sáčky s lopatičkou), obtěžování chodců volně pobíhajícími psy, končící někdy i agresivním napadením (nejen lidí, ale i jiných pejsků), dlouhotrvající štěkot uvázaných psů u obchodů apod. Vždy jsem se proto snažil, aby moji čtyřnozí miláčci nebyli jiným lidem, ale i psům na obtíž, aby svým chováním zejména „nepejskaře“ zbytečně neprovokovali, aby je nejbližší okolí mělo spíše rádo a nemuselo na ně otevřeně či skrytě nadávat. Naopak mě vždy hodně mrzelo, když jsem byl svědkem opačného chování některých majitelů psů, které bylo vůči svému okolí až bezohledné. A protože se takových příkladů nevhodného chování objevovalo v médiích stále víc a více, nelze se divit tomu, že „spadla klec“ i na ostravské pejskaře. Bohužel, na novou vyhlášku ostravského magistrátu doplatí i naprostá většina těch pejsků a jejich páníčků, kteří se chovali vždy tak, jako jsem se v případě mých psů choval i já.
Zcela se ztotožňuji s novou vyhláškou v té části, která přikazuje vést psa na vodítku na veřejných místech, jako jsou chodníky, náměstí, parky, sportoviště a jejich okolí, dětská hřiště a jiná podobná místa. Nemohu však už vůbec souhlasit s nařízením vodit psa na vodítku na volných zelených prostranstvích, kde se běžně lidé nepohybují, nesportují, nehrají si a které nejsou vyhláškou přímo vyhrazeny pro jeho volné pobíhání. Můj současný pejsek – trpasličí pudl je od narození hyperaktivní a jeho životem je vytrvalé běhání za balónkem (kdo má takového pudlíka, ten mi jistě rozumí). Neumím si představit, že bych mu měl jeho nejmilejší hračku házet pouze těsně před sebe, kam dosáhne i to nejdelší vodítko. A chodit s ním několikrát denně na hodně vzdálené, vyhláškou určené místo , aby se mohl pořádně proběhnout, už vůbec ne.
Když jsem si byl prohlédnout ono „vyvolené“ místo (v Ostravě-Porubě, na konci Pustkovce č.parc.3776/44), nevěřil jsem svým očím. Ten, kdo o něm rozhodnul, určitě psa nikdy nevlastnil. Nemohl by totiž plochu, kde se pes může pohybovat bez vodítka, umístit v těsné blízkosti nejfrekventovanější Opavské ulice (jedině, že by se chtěl vbrzku zbavit všech psů z 8.obvodu a starého i nového Pustkovce) ! Navíc toto místo sousedí s budoucím staveništěm (soudě podle rozryté půdy kolem) a zcela neupravovaného „lesíčku“. Přitom mnohem vhodnějších míst v této části Poruby je několik, chodím tam venčit své pejsky už téměř 20 let a nikdy to nikomu nevadilo, i když ten pozemek určitě také někomu patří. A navíc, jsou v těsné blízkosti mého bydliště, kde jsem za tu dlouhou dobu nespatřil jediného policistu. Nevěřím, že po vydání nové vyhlášky se to významně změní. Ledaže bych tímto článkem některého z porubských strážníků „nažhavil“ a započne do všech „zakázaných“ míst chodit na kontroly. Věřím ale, že když uzří na zcela opuštěném místě mého „trpaslíka, kterak si radostně běhá za balonkem a nikoho tím neobtěžuje, že mi snad udělí pouze tu nejmenší možnou pokutu.
Jiří Bárta
