Vikkův první nářez
Dne 10. ledna 2007 musel Vikkův páníček poprvé svého miláčka zřezat (samozřejmě v patřičných mezích). Stalo se to při procházce k fotbalovému hřišti v Pustkovci, kde mu házím jeho oblíbené gumové kolečko a Vikki ho s velkou radostí dohání a přináší nazpět. Jenže při tom se stalo, co se stát nemělo. Kolečko se omylem zakutálelo z kopečka směrem ke stavení, kde chovají spoustu slepic. A ty při krásném lednovém "jarním" sluníčku se producírovaly po volném terénu a hrabaly si v listí, kde se zakutálelo Vikkiho kolečko. A pak nastala štvanice na celé slepičí hejno. Vikki ještě takovou slast nikdy nezažil. Černé vrány, za kterými se pravidelně pouštěl, mu vždy před nosem ulítly, jenže slepice byly pro něj velice lehká kořist. A peří lítalo ! Nepomohly mé "rázné" příkazy "Viky ke mně !" "Viky zůstaň ! "Viky nesmíš !", pro Vikiho to byla dosud nejzajímavější hra, kterou ve svém štěněčím životě zažil. Vyhlédnul si jednu slípku, která se v panické hrůze vydala směrem k domácímu kurníku a těsně, než ji Vikouš stačil zachytit, vklouzla dírou v plotě na dvorek stavení. Tady naštěstí Vikki nezopakoval totéž, co před léty jeho předchůdce Tobík, který přes tuto díru prolít za slepicí a dostihl ji v jejím kurníku. Kdo nezažil děsivý kravál pronásledovaného stáda slepic, nepochopí. Po mé asi 5 minutové honičce (která se zdála být nekonečně dlouhá a fyzicky vyčerpávající) se mi přece jen podařilo nezbedného Vikouše odchytit a jak bylo řečeno výše, spravedlivě potrestat. Ještě se mi nestalo, že by mi až domů šel můj miláček vzorně u nohy, aniž bych mu jedinkrát řekl " K noze ! ". Uvidíme, snad nastane zlom v dosavadním, ne dosud úspěšném výcviku našeho hyperaktivního čertíka pudlíka.
